Deutsch English Français

Miloš Bořkovec se narodil v roce 1922 v Praze, což bylo tenkrát v Československu. On byl nejstarší ze tří bratrů jejich rodičů Jana Bořkovce a Hermíny Bořkovcové-Schererové. Mladší bratři Miloše se jmenovali Alexej (Sáša) a Ivan. Miloš absolvoval stavební inženýrskou školu v Praze, protože chtěl převzít stavební kancelář svého otce.

Marcela Bořkovcová se narodila v roce 1927 v Praze jako Vobořilová. Byla druhým dítětem Václava Vobořila a Marie Vobořilové-Mančalové. Její mladší bratr Miloš, kterému se také říkalo Miloušek nebo Míša, zemřel již ve školním věku. Marcela se vyučila jako modistka, protože chtěla převzít módní obchod její matky.

Miloš a Marcela se setkali v Ostrově poté, co byla země zničena druhou světovou válkou a komunistické převzetí ji ponořilo do chaosu. Ostrov se nachází jižně od Prahy, nedaleko od Vlašimi, s výhledem na horu Blaník. Podle pověsti spí v této hoře rytířské vojsko, které český lid osvobodí, když mu bude nejhůř.

Marcela často byla v Ostrově na dovolené, protože její matka se v této obci narodila. Miloš trávil prázdniny se svými bratry u příbuzných nedaleko ve Vítově mlýnu. Samozřejmě, navštěvovali ti tři bratři holky v nejbližší vesnici. Během této doby opustil Sáša Československo a později se usadil v Americe.

Miloš a Marcela se vzali v Praze v roce 1952. Marcela přijala jméno Bořkovcová a její jediný syn Michal se narodil v roce 1956. Oba pracovali jako zaměstnanci v Praze, protože převzetí rodinných podniků komunistické hospodářství neplánovalo. Pravidelně navštěvovali Vítův mlýn a Ostrov.

V Ostrově byla také každé léto Marie, matka od Marcely, spolu s jejím novým manželem Josefem Vokounem. Proto se později jmenovala Marie Vokounová-Mančalová. Ona trávila nejvíc času hraním karet se svými příbuznými.

Invaze armády Varšavského parku po pražském jaru v roce 1968 je přiměla k opuštění země. Chtěli se sice napřed přestěhovat k Sášovi do Ameriky, ale pak zůstali v Evropě. Svůj nový domov nalezli ve Švýcarsku, přesněji v Bernu. V té době změnili trochu jejich jména, asi nedobrovolně. Z Miloše Bořkovce a z Vobořila se stal Milos Borkovec a Voboril, protože úředník švýcarské cizinecké policie na svém psacím stroji "š" ani "ř" nenašel. Z Bořkovcové se stal Borkovec, protože v němčině se jména nepřechylují.

V tehdejší vzkvétající ekonomické situaci našli ve Švýcarsku rychle práci. Miloš dostal místo jako stavební inženýr v podniku Geotest AG, kde pracoval až do svého důchodu. Zabýval se hlavně výzkumem podzemí od dálnice blízko Solothurnu.

Vzhledem k tomu, že nošení klobouků už úplně vyšlo z módy, Marcela se přeučila, a pak našla práci u Bernského nakladatelství Peter Lang. Svůj volný čas trávili mnoha cestami, které jim v Československu byly odepřeny. Navštěvovali Rakousko, Itálii, Španělsko, Řecko, Egypt, Ameriku, ale především Francii. Mírné kopce od Franche-Comté jim pravděpodobně připomínaly Českou krajinu, kterou už od roku 1968 nemohli navštívit.

Teprve po sametové revoluci v roce 1989 se zase se mohli vracet do své původní vlasti, která se brzy stala Českou Republikou. Situace se normalizovala a těšilo je znovu se setkávat se svými starými přáteli a příbuznými. Trvalo to půl století, než se také ti tři bratři Miloš, Sáša a Ivan znovu spolu viděli. Od tohoto shledání je tady fotka.

Marcela a Miloš si také postavili rekreační domek v Ostrově, který v jejich pokročilém věku každé léto navštěvovali. Jejich nové Švýcarské vlasti však zůstali věrní. Domek v Ostrově byl prodán a oba zemřeli v Bernu, Miloš 2012 a Marcela 2017.

Ve stáří Marcela napsala malý esej o svým vzpomínkách, který je tady přístupný. Během stejného období Miloš zhotovil kresbu, která je vpravo dole. Seznam blízkých předků naleznete zde.

---